Aktuálně

To jsem já a to jsi ty – nálev dvakrát zalitý

Do pokoje vejdeš ospalá
Zas jsi tu přenocovala
Do čaje mi zvolna kape med
Už nocujem tu 27 let

Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
Tak proto, když mě honí, se nezkouším schovat
Dva rozzuření sloni rozdupou mě znova

Připravený k další obraně
Odrobinky shrneš do dlaně
Dvě ikony skryté na ploše
A obsah dlaně sypeš do koše

Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
Tak proto, když mě honí, se nezkouším schovat
Dva rozzuření sloni rozdupou mě znova

A ty si setřeš spánky a hladíš mě dlaní
A z vichřic přišly vánky a nastal klid zbraní
A na ubruse víno a v misce pár oliv
Je čas jít leštit lino, je čas na cokoliv

Do pokoje vejdeš ospalá
Zas jsi tu přenocovala
Do čaje mi zvolna kape med
Už nocujem tu 27 let

Zase ryju do písku jméno tvé botou
Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
Tak proto, když mě honí, se nezkouším schovat
Dva rozzuření sloni rozdupou mě znova

A ty si setřeš spánky a hladíš mě dlaní
A z vichřic přišly vánky a nastal klid zbraní
A na ubruse víno a v misce pár oliv
Je čas jít leštit lino a je čas na cokoliv

Dnes je poslední den, kdy můžu vrátit věci zpátky
Uhasit oheň, zaplatit dům – to se patří
Dneska je den, kdy vyprší splatnost pro všechny splátky
A já můžu hrát písně na pět, na čtyři a na tři
A pak přijde noc, kdy se všechno z prachu zvedá
Přijde ta noc

Je dvacet minut k půlnoci a noc se valí za nocí
Černá, hvězdnatá, jak řezník hladí kůzlata
Jak řezník dlaní mimina sekáč do mě zatíná
A ze zlínského kostela zní tichá píseň, nesmělá
O zradě a pokání, mně zarývá se do spaní, mě rozorává ze spaní

Mě rozorá, jak pole lán traktorista z Hrušovan
Muž s tváří anděla, jak Ježíš z toho kostela
A taky má ránu do srdce a hledí v dlouhé promlce
Až kamsi k Slunci západu a v srdci drží přehradu
A po přehradě po hrázi Markéta se prochází, Markéta se prochází

Ten Ježíš s dlaní na páce, jak jehlicí – hladce, obrace
Brázdami se proplétá a ta dívka mizí do světa
Už volant stěží ovládá, je rozpukaná přehrada
A hrází slzy proskočí a vrazí se mu do očí
Jak slzami tvář krvácí, on radlicí zem obrací, tou radlicí zem obrací

Dnes je poslední den, kdy můžu vrátit ty věci ještě zpátky
Uhasit oheň, zaplatit dům – to se patří
Dneska je den, kdy vyprší splatnost pro všechny splátky
A já budu hrát písně na pět, na čtyři i na tři
Pak přijde noc, kdy se všechno z prachu zvedá
Je tu ta noc…

Teď popíšu vám příběh, co v noci se mi zdál 
On to možná nebyl sen, není jasné, že jsem spal 
Kráčím letní nocí, ani nevím kam
Najednou pocit, že nejsem sám

Na nebi pálily hvězdy a měsíc levitoval

On přišel ke mně krokem, co neznamenal nic
Dlouhý plášť a úsměv mu rozzařoval líc
Prý jsem tvůj anděl strážný, něco pro tě mám
Dnes končím, pokračuj sám

Na nebi pálily hvězdy a měsíc levitoval
Na nebi pálily hvězdy a nevím, jestli jsem spal

Ještě mám na sítnici vypálený výraz jeho očí
Už za ten měl by pykat, jak za hrdelní zločin
A mezi žebra kopí a do zápěstí hřeby
Za to blesk by měl ho srazit, jen přiblíží se k nebi

Přece ví, že jsem bez něj jen zatoulaná ovce
Bílá myš v teráriu a ježek na vozovce
Přece musí mu být jasné, jak mi život mění 
Mám padnout na kolena a žádat odpuštění?

Pak do ruky mi podal mnou podepsaný list,
Ještě kape z něho krev, ani nemusím to číst
Je v něm výčet mých hříchů, špatností a zrad
Došlo místo, není kam psát

Na nebi pálily hvězdy a měsíc levitoval

A mně přišlo slabo v kolenou, krev odtekla mi z žil
On se uklonil a pomalu se do té noci vpil
Ráno na posteli brk černý jako tér
Asi jedno z jeho andělských per

Na nebi pálily hvězdy a měsíc levitoval
Na nebi pálily hvězdy a nevím, jestli jsem spal

Ještě mám na sítnici vypálený výraz jeho očí
Už za ten měl by pykat, jak za hrdelní zločin
A mezi žebra kopí a do zápěstí hřeby
Za to blesk by měl ho srazit, jen přiblíží se k nebi

Přece ví, že jsem bez něj jen zatoulaná ovce
Bílá myš v teráriu a ježek na vozovce
Přece musí mu být jasné, jak mi život mění 
Mám padnout na kolena a žádat odpuštění?

Je 50 let po válce a dvacet minut před ní
Ráno budí ospalce a na střechu jde zedník
V ruce nese kladivo a na břiše kus vany
Večer, když byl na pivo, tak padly první rány

Těch piv bylo víc – tak 10, možná 20
A slova silná, jako kdysi za mobilizace
Cestou domů křičeli na luhy, lesy
A na ramvejích přistávaly další herkulesy

A doma jenom žena – tak lištit není komu
Děcka spí, možná dávno už jsou z domu
A panely blízko a málo místa
A pak ten pocit, jako že se něco chystá

Tak není divu, že sotva může spát

Ráno je jak bota a blbý budík zvoní
Hlava se mu motá po pivu a po ní
Nečistí si zuby a neumývá ruce
A nožem v chlebu zabil zárodky revoluce

Teď po schodišti stoupá a každým krokem sílí
Jistota, že útok začne každou chvíli
Rozechvělý na první ránu
Ale ještě má to kladivo a na břiše tu vanu

A nahoře je ticho a výška, která leká
Domy jsou skály a ulice je řeka
A v tom okamžiku se mu neurony spojí
A ve zvířecím křiku dá vědět, že se bojí

On se bojí

Tak není divu, že sotva dýchá, 
Padá mu kladivo i kámen z břicha
On se bojí, on se bojí
Tak není divu, že sotva může stát

Je padesát let po válce a dvacet minut před ní
Ráno budí ospalce a na střeše ten zedník
Když slyší slova vyřvaná, jak do panelů buší
Špinavýma rukama si zacpe obě uši

Už když to dřevo rostlo, co stromy v hustém lese
On zatraceně cítil, jak na hřbetě ho nese
Teď šedý a v mukách umírá tiše
Má hřebíky v rukách a kopí má v břiše

A nebe bylo rudé, jak rybízová šťáva
On ruce k němu spíná a domáhá se práva
Jenže marně chlapče křičíš, že Země středem není
Že z popela jsi povstal, sám na popel se měníš

Já všechno to vidím a slyším ty řeči
Jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím
Rukama lomím, nastokrát běda
Vždyť jsem starý čaroděj, jinak nic se dělat nedá

10 000 roků po Zemi se vláčím, všechno je stejné, jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí, hadry na mě visí
Mokrá je voda a Slunko stejně zapadá, rub má svůj líc
Já jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá, že stejně jsem nepochopil nic

Když napoprvé křičel a vystrkoval hlavu
Tak na náměstí klíče zacinkaly v davu
Teď by chtěl jít tou cestou, kde vedou mé stopy
Ale sotva hlavu zvedne – nakonec ji sklopí

Já všechno to vidím a slyším ty řeči
Jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím
Rukama lomím, nastokrát běda
Vždyť jsem starý čaroděj a jinak nic se dělat nedá

10 000 roků po Zemi se vláčím, všechno je stejné, jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí, hadry na mě visí
Mokrá je voda a Slunko stejně zapadá, rub má svůj líc
Já jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá, že stejně jsem nepochopil nic