Wolandova píseň

  1. Už když to dřevo rostlo co stromy v hustém lese
    on zatraceně cítil, jak na hřbetě ho nese
    Teď šedý a v mukách umírá tiše
    má hřebíky v rukách a kopí má v břiše 
  2. A nebe bylo rudé, jak rybízová šťáva
    on ruce k němu spíná a domáhá se práva
    Ale marně chlapče křičíš, že Země středem není
    z popela jsi povstal a na popel se změníš

    R: Já všechno to vidím a slyším ty řeči
    jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím,
    rukama lomím, nastokrát běda
    jsem starý čaroděj. Jinak nic se dělat nedá

    10 000 roků po Zemi se vláčím
    všechno je stejné jak kdysi
    10 000 kroků kamení mě tlačí a hadry na mě visí
    mokrá je voda, slunko stejně zapadá,
    rub má svůj líc
    jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá,
    že stejně jsem nepochopil nic 
  3. Když napoprvé křičel, když vystrkoval hlavu
    na náměstích klíče zacinkaly v davu
    Teď by chtěl jít tou cestou, kde vedou mé stopy,
    ale sotva hlavu zvedne – nakonec ji sklopí

R: Já všechno to vidím a slyším ty řeči
jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím,
rukama lomím, nastokrát běda
jsem starý čaroděj. Jinak nic se dělat nedá

10 000 roků po Zemi se vláčím
všechno je stejné jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí a hadry na mě visí
mokrá je voda, slunko stejně zapadá,
rub má svůj líc
jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá,
že stejně jsem nepochopil nic

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *