Už když to dřevo rostlo, co stromy v hustém lese
On zatraceně cítil, jak na hřbetě ho nese
Teď šedý a v mukách umírá tiše
Má hřebíky v rukách a kopí má v břiše
A nebe bylo rudé, jak rybízová šťáva
On ruce k němu spíná a domáhá se práva
Jenže marně chlapče křičíš, že Země středem není
Že z popela jsi povstal, sám na popel se měníš
Já všechno to vidím a slyším ty řeči
Jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím
Rukama lomím, nastokrát běda
Vždyť jsem starý čaroděj, jinak nic se dělat nedá
10 000 roků po Zemi se vláčím, všechno je stejné, jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí, hadry na mě visí
Mokrá je voda a Slunko stejně zapadá, rub má svůj líc
Já jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá, že stejně jsem nepochopil nic
Když napoprvé křičel a vystrkoval hlavu
Tak na náměstí klíče zacinkaly v davu
Teď by chtěl jít tou cestou, kde vedou mé stopy
Ale sotva hlavu zvedne – nakonec ji sklopí
Já všechno to vidím a slyším ty řeči
Jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím
Rukama lomím, nastokrát běda
Vždyť jsem starý čaroděj a jinak nic se dělat nedá
10 000 roků po Zemi se vláčím, všechno je stejné, jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí, hadry na mě visí
Mokrá je voda a Slunko stejně zapadá, rub má svůj líc
Já jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá, že stejně jsem nepochopil nic