- Do pokoje vejdeš ospalá
Už zase jsi tu přenocoval
Do čaje mi zvolna kape med
Už nocujem tu 27 letR1:Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
Tak proto, když mě honí se nezkouším schovat
Dva rozzuření sloni. Rozdupou mě znova - Připravený k další obraně
Odrobinky shrneš do dlaně
Dvě ikony skryté na ploše
A obsah dlaně sypeš do košeR2:
Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
Tak proto, když mě honí se nezkouším schovat
Dva rozzuření sloni. Rozdupou mě znova
A tys si setřeš spánky a hladíš mě dlaní
Z vichřic přišly vánky a nastal klid zbraní
A na ubruse víno a v misce pár oliv
Je čas jít leštit lino a je čas na cokoliv - Do pokoje vejdeš ospalá
Už zase jsi tu přenocoval
Do čaje mi zvolna kape med
Už nocujem tu 27 let
R3:
Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
Tak proto, když mě honí se nezkouším schovat
Dva rozzuření sloni. Rozdupou mě znova
A tys si setřeš spánky a hladíš mě dlaní
Z vichřic přišly vánky a nastal klid zbraní
A na ubruse víno a v misce pár oliv
Je čas jít leštit lino a je čas na cokoliv
Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
Tak proto, když mě honí se nezkouším schovat
Dva rozzuření sloni. Rozdupou mě znova
V poslední době (TOKYO 2017)
- V poledním slunku stála
Byla tichá a byla tak malá
Pak na papír namalovala
Okno a nebe a mrak
- Teď do promrzlých dnů se mu vrací
Jako básníci do restaurací
Jako štěně, když hodíš mu klacík
vzpomínka, ten tažný pták - Zas to cítí a přesně to vidí
Jak ji hladí a jak ona se stydí
On je koráb a proráží přídí
Vlny a vyplouvá v dál
- A kráčejí borovým lesem,
Jak si kráčí, jak se pěšinou nese
Jako komtesa královským plesem
A vůně pínijí naplní sál
R: Chce jí odeslat psaní
Ale kam – to si nevzpomíná
Ono v poslední době
Nějak nemá chuť v sobě
Je starý a cítí se sám
Cítí se sám - A vzpomíná, když byla živá
On ji drží a do ucha zpívá
On ji drží a do ucha zpívá
Je to keporkak co na pláźi zbyl - A ví, co všechno je dělí
Sto roků a vesmír snad celý
A kolik si toho nepověděli
Kolik otázek nenašlo cíl
R: Chtěl bych odeslat přání
Ale kam – to si nevzpomínám
Ono v poslední době
Nějak nemám chuť v sobě
Jsem starý a cítím se sám
Cítím se sám
Papiláry (TOKYO 2017)
- Posíláš zprávy z obrovské dálky
kdes všude byla a jak se ti vlastně daří
dělí nás vesmír, stůl a dva šálky
a voda v konvici je neklidná a vaří - Dívám se na tě přes svoje prsty,
nevím proč – papiláry dohání mě k smíchu
pokyneš hlavou a vzduch je hustý?
že by se nakrájet dal v tom tichu - Kyvadlo kyne, jak těsto v troubě,
vpravo je pravda, vlevo levda, dole peklo.
Jsi do mě vsátá, jako voda v houbě
a ego přemýšlí, co by tak na to řeklo - Do toho srdce hoří a plane
a vším tím žárem všechno kolem pálí.
Říká mi dítě, chlapče a pane,
jen prudkým schlazením se ocel kalí. - Vytáhnu na svět své čtyři těla,
dost bylo lenošení – slunko svítí.
Až jednou zjistím, cos mi vlastně chtěla
zaplatím hospodu nějakým dobrým pitím. - Nějak se smráká, kojoti vyjí,
a v lednici je tma a balzám na rty.
Rukama hmatám tepnu na tvé šíjí
a cítím spěšný odchod noční hlídky z varty
Ječmen (Ječmen)
- Sedni si a poslouchej a dívej se mi do očí,
jsem voják 5. legie, můj život cenu nemá.
Čert ví, co bude zítra a jak se větry otočí,
kdo nedýchá – už nežije a kdo dýchá je sténá. - Pět olověných kulí mi zítra břichem proletí,
poslední, šestá, do spánku mi vrazí.
A bude horká neděle, patnáctý rok století,
tak přelehko se umírá u potoka v mlází
R1: Hvězdy pálí, ruce zebou, psi štěkají a patrola spí?
dokud jsi se mnou – já jsem s tebou, já jsem s tebou…
- Oheň nocí praská a ječmen tiše zraje
a na hlubokém nebi je srpek Jupitera,
je krátkých deset minut do výměny stráží
a na mě padl smutek, jak mlha do údolí.
Mám pocit, že jsem zchroml, jsem vykopnutý z ráje,
ale vím, že na mě myslí, jen vzpomenout si která…
která do mě lila horko ze svých paží…
Tak daleko, tak rozpitá, až srdce z toho bolí. - Ale stejně je to jedno, teď není dobrá doba
na budoucnost, na štěstí a na hluboké spaní.
Jen maliny jsou rudé a vlastně je jim jedno,
že zítra ráno skončí pod kopyty koní
Cítím, že teď zimou klepeme se oba,
já i ten kluk naproti s upocenou dlaní.
Zítra ráno hrdinové pod praporem křičí
a večer za nás zvony zvoní.
R2: Hvězdy pálí, ruce zebou, psi štěkají a patrola spí,
dokud jsi se mnou – já jsem s tebou, ještě to nekončí
- Sedni si a poslouchej a dívej se mi do očí,
jsem voják 5. legie, můj život cenu nemá.
Čert ví, co bude zítra a jak se větry otočí,
kdo nedýchá – už nežije a kdo dýchá je sténá.
Kachny
- Tak šupem bratři z postelí, jdem stádo na hrad hnát, vymetem marast z toho chlíva,
A jednou ranou zastřelíme, kdo se bude smát, až budem pod vlajkama zpívat
Tak ať se zpívá, ať zvony mlátí a o zbytek ať postará se Bůh
Jedni hříšní jsou a jedni svatí a kolem uší vzduch - Má tlačenku a ocet a v nepřestupném roce v únoru Horymíra slaví
A každý večer dům jak nepřestřelit terč, když smolí anonymní zprávy
Tak ať se zpívá, ať zvony mlátí a o zbytek ať postará se Bůh
Jedni hříšní jsou a jedni svatí a kolem uší vzduch REF:
A kachny táhnou a je jich čím dál víc, táhnou a krky do dálky natahují
Táhnou, kejhají z plných plic a jednu velkou jedna malá vpředu hejna vystřídala
- Krysař, který krysy žene, město morem rozložené, funebrák co čmárá na zeď křídou
A všichni kteří převlékají ráno starý šat, zas večer na hodokvas vyjdou
Tak ať se zpívá, sukně se krátí a o zbytek ať postará se Bůh
Jedni hříšní jsou a jedni svatí a kolem uší vzduch
REF:
A kachny táhnou a je jich čím dál víc, táhnou a krky do dálky natahují
Táhnou, kejhají z plných plic a jednu velkou jedna malá vpředu hejna vystřídala