50 let po válce (Tak proto 2021)

Je 50 let po válce a dvacet minut před ní
Ráno budí ospalce a na střechu jde zedník
V ruce nese kladivo a na břiše kus vany
Večer, když byl na pivo, tak padly první rány

Těch piv bylo víc – tak 10, možná 20
A slova silná, jako kdysi za mobilizace
Cestou domů křičeli na luhy, lesy
A na ramvejích přistávaly další herkulesy

A doma jenom žena – tak lištit není komu
Děcka spí, možná dávno už jsou z domu
A panely blízko a málo místa
A pak ten pocit, jako že se něco chystá

Tak není divu, že sotva může spát

Ráno je jak bota a blbý budík zvoní
Hlava se mu motá po pivu a po ní
Nečistí si zuby a neumývá ruce
A nožem v chlebu zabil zárodky revoluce

Teď po schodišti stoupá a každým krokem sílí
Jistota, že útok začne každou chvíli
Rozechvělý na první ránu
Ale ještě má to kladivo a na břiše tu vanu

A nahoře je ticho a výška, která leká
Domy jsou skály a ulice je řeka
A v tom okamžiku se mu neurony spojí
A ve zvířecím křiku dá vědět, že se bojí

On se bojí

Tak není divu, že sotva dýchá, 
Padá mu kladivo i kámen z břicha
On se bojí, on se bojí
Tak není divu, že sotva může stát

Je padesát let po válce a dvacet minut před ní
Ráno budí ospalce a na střeše ten zedník
Když slyší slova vyřvaná, jak do panelů buší
Špinavýma rukama si zacpe obě uši

Wolandova píseň (Tak proto 2021)

Už když to dřevo rostlo, co stromy v hustém lese
On zatraceně cítil, jak na hřbetě ho nese
Teď šedý a v mukách umírá tiše
Má hřebíky v rukách a kopí má v břiše

A nebe bylo rudé, jak rybízová šťáva
On ruce k němu spíná a domáhá se práva
Jenže marně chlapče křičíš, že Země středem není
Že z popela jsi povstal, sám na popel se měníš

Já všechno to vidím a slyším ty řeči
Jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím
Rukama lomím, nastokrát běda
Vždyť jsem starý čaroděj, jinak nic se dělat nedá

10 000 roků po Zemi se vláčím, všechno je stejné, jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí, hadry na mě visí
Mokrá je voda a Slunko stejně zapadá, rub má svůj líc
Já jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá, že stejně jsem nepochopil nic

Když napoprvé křičel a vystrkoval hlavu
Tak na náměstí klíče zacinkaly v davu
Teď by chtěl jít tou cestou, kde vedou mé stopy
Ale sotva hlavu zvedne – nakonec ji sklopí

Já všechno to vidím a slyším ty řeči
Jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím
Rukama lomím, nastokrát běda
Vždyť jsem starý čaroděj a jinak nic se dělat nedá

10 000 roků po Zemi se vláčím, všechno je stejné, jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí, hadry na mě visí
Mokrá je voda a Slunko stejně zapadá, rub má svůj líc
Já jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá, že stejně jsem nepochopil nic

Družice (Tak proto 2021)

Nahoře na nebi, na nízké orbitě družice visí a vidí tě
Sleduje každý tvůj krok, jen vyjdeš z bytu
I pohnutí v hlase i zdvižené obočí všechno vidí, všechno natočí
Život ti ukládá do terabitů

I když se za horizont schová
Když jí čidla zastíní mrak
Za kopcem objeví se nová 
Míří svůj sokolí zrak

I kdybys zmizel kdesi v horách 
Kdyby se pod tebou propadla zem
I v krajině bez lidí vždycky tě vyslídí
Družice nad obzorem

I rodinné fotky i výlevy emocí
Úspěch, lásku i své nemoci 
Na síti sdílíš a těšíš se z lajků
A všechny kliky se přiřadí k profilu
Data se čistí a zbavují omylů
Velký Bratr tě hlídá, jak v kabině Lajku

A ty jsi jenom jeden z mnoha
Jenom doplňuješ kruh
A jestli přechytračíme Boha
To ví zase jenom Bůh

Jak vlčí smečku v širé stepi
Dožene jednou strach
Tak písek a saze na oběžné dráze
Družici promění v prach

A zatím lány kapky smáčí
A z parku zvoní smích
Pod oknem pouliční hráči
Zní samba v ulicích

Třeba to máme k peklu kousek   
Možná toto je věčný ráj
Zatím na dvorku kluci rvou se 
Na parapetu chládne čaj

Nahoře na nebi, na té orbitě
Zase tě vidí a slyší tě
Två stará známá se na tebe směje
Do světa streamuje noviny
Jak stará Pýthie věští z pukliny 
Co tě nemine a kam to spěje

A ty jsi jenom jeden z mnoha
Jenom doplňuješ kruh
A jestli přechytračíme Boha
To ví zase jenom Bůh

Jak vlčí smečku v širé stepi
Dožene jednou strach
Tak písek a saze na oběžné dráze
Družici promění v prach

A zatím lány kapky smáčí
A z parku zvoní smích
Pod oknem pouliční hráči
Zní samba v ulicích

A třeba to máme k peklu kousek,   
Možná toto je věčný ráj
Zatím na dvorku kluci rvou se 
Na parapetu chládne čaj

Tak zvedni bradu, ať vidíš tu jednu z malých hvězd 
Jak putuje v mracích
A odpověď na otázku, kam to může vést
Se v temnotě ztrácí

Míchám, míchám (Tak proto 2021)

Ze zástupu lahví vystupují rumy
Na zádech mi leží tíha všeho bytí
V sklenici led puká, oxid uhličitý šumí
Venku ještě tma a nad barem se svítí

Za oknem civí Měsíce jen půle
Na hodinách tiká mezi psem a vlkem
Něco mi tu chybí – asi obsluha a vůle
A boží oko hledí vyraženým sukem

Je za deset půl, je před bouří klid
A brčkem nápoj točím a měl jsem už jít

Svět se asi naklonil a všechno jede dolů
Stěny, lidé na židlích u barových stolů
A do pukliny v prostoru kyslík se sykotem uniká
Tak ještě rychlý nádech, než pohltí nás panika

Je za deset půl, je před bouří klid
A brčkem nápoj točím a měl jsem už jít

Teď míchám, míchám, tím rotuju svět
Dokud budu míchat, ten svět se bude točit
A míchám, míchám a taje mi led
Tak ještě jednu otočku a pak musím jít močit 

Ze zástupu lahví vystupují rumy
Na zádech mi leží tíha všeho bytí
V sklenici led puká, oxid uhličitý šumí
Venku ještě tma a nad barem se svítí

A do pukliny v prostoru kyslík se sykotem uniká
Tak ještě rychlý nádech, než pohltí nás panika

Je za deset půl, je před bouří klid
A brčkem nápoj točím a měl jsem už jít

Teď míchám, míchám, tím rotuju svět
Dokud budu míchat, ten svět se bude točit
A míchám, míchám a taje mi led
Tak ještě jednu otočku a pak musím jít močit 

Co budem dělat v noci (Tak proto 2021)

Prostě nevím, jestli jabka v ráji kradl had
Ani jak udělat těstoviny akorát
A občas pochybuju, že je voda taky sníh
a jestli z jablek z ráje zkvasíš líh

Ale jak uvidím tvůj stín
Celý Vesmír hned pochopím 

Ale nevím, jestli sarančata znají cit
A kdybys vrtal středem Země –  co tam může být?
A proč když máme všeho dost, chceme víc?
A kolik drahokamů kryjou víka popelnic?

Ale jak uvidím tvůj stín
Celý Vesmír hned pochopím
Ale jak uslyším tvůj dech
Blažený ležím na zádech

Moje srdce tepe do hrudníku jako zvon
Nohy nebojí se běžet ultramaraton
Oči vidí víc, než se vidět dá
Až do konečků vlasů cítím pocit
Že přesně vím, co budem dělat v noci

Ale nevím, proč mám držet krok
A když se topím, proč je potok veletok
A jak jde z pár not složit tolik krás
I kdybych pochopil to hned – zítra nevím zas

Ale jak uvidím tvůj stín
Celý Vesmír hned pochopím
Ale jak uslyším tvůj dech
Blažený ležím na zádech

Moje srdce tepe do hrudníku jako zvon
Nohy nebojí se běžet ultramaraton
Oči vidí víc, než se vidět dá
Všechno v sebe zapadá a dosedá

Mluvím řečí ptáků a mluvím řečí ryb
Každou molekulou cítím, že se cítím líp
A kolem hlavy jde fialová svatozář
Až do konečků vlasů cítím pocit
Že přesně vím, co budem dělat v noci