Rubrika: Texty

Publikováno

Wolandova píseň

  1. Už když to dřevo rostlo co stromy v hustém lese
    on zatraceně cítil, jak na hřbetě ho nese
    Teď šedý a v mukách umírá tiše
    má hřebíky v rukách a kopí má v břiše 
  2. A nebe bylo rudé, jak rybízová šťáva
    on ruce k němu spíná a domáhá se práva
    Ale marně chlapče křičíš, že Země středem není
    z popela jsi povstal a na popel se změníš

    R: Já všechno to vidím a slyším ty řeči
    jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím,
    rukama lomím, nastokrát běda
    jsem starý čaroděj. Jinak nic se dělat nedá

    10 000 roků po Zemi se vláčím
    všechno je stejné jak kdysi
    10 000 kroků kamení mě tlačí a hadry na mě visí
    mokrá je voda, slunko stejně zapadá,
    rub má svůj líc
    jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá,
    že stejně jsem nepochopil nic 
  3. Když napoprvé křičel, když vystrkoval hlavu
    na náměstích klíče zacinkaly v davu
    Teď by chtěl jít tou cestou, kde vedou mé stopy,
    ale sotva hlavu zvedne – nakonec ji sklopí

R: Já všechno to vidím a slyším ty řeči
jsem starý muž a čaroděj a brečím a brečím,
rukama lomím, nastokrát běda
jsem starý čaroděj. Jinak nic se dělat nedá

10 000 roků po Zemi se vláčím
všechno je stejné jak kdysi
10 000 kroků kamení mě tlačí a hadry na mě visí
mokrá je voda, slunko stejně zapadá,
rub má svůj líc
jsem starý čaroděj, 100 století mě napadá,
že stejně jsem nepochopil nic

Publikováno

Už to nezvládám (VZTAHY)

  1. Ono se dobře radí z dálky
    on se dobře drží styl
    tady je vyhlášení války
    a trvá to trochu dýl 
  2. Radši bych nehasil, to co mě nepálí
    jenom se podívej, kam jsme se dostali
    zákaz vjezdu, slepá ulice,
    tak jak mám nepodlehnout panice? 
  3. Nikdy ses mě nezeptala na víru
    já Žid i terorista z Pamíru
    radši mi dokazuješ, ať ti vlezu na záda
    pak se nediv, že to nezvládám 
  4. Ženskou bych neuhodil květinou
    dneska to neplatí, a mažu za jinou
    tak se otoč. když tě opouštím,
    nebo ti dokážu, kdo tady poroučí

    R: Dnes nehořím, nejdu do varu a nemám chuť se smát
    na můj účet veselí se jiní
    Až zahučím do uší u baru, že mám toho akorát
    A než se potká ráno s nocí – uvidím 
  5. Nesnesu pomyšlení, že se směješ ze spaní
    a že jsi s ním, mě k zuřivosti dohání
    všechny ty čáry, co mu ryješ na záda
    pak se nediv, že to nezvládám 

To nevypadá na rozumné řešení,
kdybych to dokázal, v hyenu tě proměním
kdybych to uměl, hodím tě do vaku na zmije
bo co mě neposílí –  mě kurva zabije

R: Dnes nehořím, nejdu do varu a nemám chuť se smát
na můj účet veselí se jiní
Až zahučím do uší u baru, že mám toho akorát
A než se potká ráno s nocí – uvidím

Publikováno

Tak proto (TOKYO 2017)

  1. Do pokoje vejdeš ospalá
    Už zase jsi tu přenocoval
    Do čaje mi zvolna kape med
    Už nocujem tu 27 let

    R1:Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
    Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
    Tak proto, když mě honí se nezkouším schovat
    Dva rozzuření sloni. Rozdupou mě znova

  2. Připravený k další obraně
    Odrobinky shrneš do dlaně
    Dvě ikony skryté na ploše
    A obsah dlaně sypeš do koše

    R2: 
    Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
    Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
    Tak proto, když mě honí se nezkouším schovat
    Dva rozzuření sloni. Rozdupou mě znova
    A tys si setřeš spánky a hladíš mě dlaní
    Z vichřic přišly vánky a nastal klid zbraní
    A na ubruse víno a v misce pár oliv
    Je čas jít leštit lino a je čas na cokoliv

  3. Do pokoje vejdeš ospalá
    Už zase jsi tu přenocoval
    Do čaje mi zvolna kape med
    Už nocujem tu 27 let
     
    R3: 
    Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
    Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
    Tak proto, když mě honí se nezkouším schovat
    Dva rozzuření sloni. Rozdupou mě znova
    A tys si setřeš spánky a hladíš mě dlaní
    Z vichřic přišly vánky a nastal klid zbraní
    A na ubruse víno a v misce pár oliv
    Je čas jít leštit lino a je čas na cokoliv
    Tak zase ryju do písku jméno tvé botou
    Tvé číslo u mě v notýsku hladím, tak proto
    Tak proto, když mě honí se nezkouším schovat
    Dva rozzuření sloni. Rozdupou mě znova
Publikováno

V poslední době (TOKYO 2017)

  1. V poledním slunku stála
    Byla tichá a byla tak malá
    Pak na papír namalovala
    Okno a nebe a mrak
     
  2. Teď do promrzlých dnů se mu vrací
    Jako básníci do restaurací
    Jako štěně, když hodíš mu klacík
    vzpomínka, ten tažný pták 
  3. Zas to cítí a přesně to vidí
    Jak ji hladí a jak ona se stydí
    On je koráb a proráží přídí
    Vlny a vyplouvá v dál
     
  4. A kráčejí borovým lesem,
    Jak si kráčí, jak se pěšinou nese
    Jako komtesa královským plesem
    A vůně pínijí naplní sál

    R: Chce jí odeslat psaní
    Ale kam – to si nevzpomíná
    Ono v poslední době
    Nějak nemá chuť v sobě
    Je starý a cítí se sám
    Cítí se sám 
  5. A vzpomíná, když byla živá
    On ji drží a do ucha zpívá
    On ji drží a do ucha zpívá
    Je to keporkak co na pláźi zbyl
  6. A ví, co všechno je dělí
    Sto roků a vesmír snad celý
    A kolik si toho nepověděli
    Kolik otázek nenašlo cíl

R: Chtěl bych odeslat přání
Ale kam – to si nevzpomínám
Ono v poslední době
Nějak nemám chuť v sobě
Jsem starý a cítím se sám
Cítím se sám

Publikováno

Papiláry (TOKYO 2017)

  1. Posíláš zprávy z obrovské dálky
    kdes všude byla a jak se ti vlastně daří
    dělí nás vesmír, stůl a dva šálky
    a voda v konvici je neklidná a vaří

  2. Dívám se na tě přes svoje prsty,
    nevím proč – papiláry dohání mě k smíchu
    pokyneš hlavou a vzduch je hustý?
    že by se nakrájet dal v tom tichu

  3. Kyvadlo kyne, jak těsto v troubě,
    vpravo je pravda, vlevo levda, dole peklo.
    Jsi do mě vsátá, jako voda v houbě
    a ego přemýšlí, co by tak na to řeklo

  4. Do toho srdce hoří a plane
    a vším tím žárem všechno kolem pálí.
    Říká mi dítě, chlapče a pane,
    jen prudkým schlazením se ocel kalí.

  5. Vytáhnu na svět své čtyři těla,
    dost bylo lenošení – slunko svítí.
    Až jednou zjistím, cos mi vlastně chtěla
    zaplatím hospodu nějakým dobrým pitím.

  6. Nějak se smráká, kojoti vyjí,
    a v lednici je tma a balzám na rty.
    Rukama hmatám tepnu na tvé šíjí
    a cítím spěšný odchod noční hlídky z varty